2003

Zvětšit

Den nultý (příjezdový) – pátek 18.7.03´:

  • v pátečních odpoledních (značně parných) hodinách se začali plazit směrem k Novému Městu na Moravě první Turbošneci
  • rozmístili naváděcí značení ukazující k jedinému bodu => učilišti Na Bělisku – centru Bike srazu
  • po krátkém, ale o to intenzivnějším rozčarování nad nenadálou změnou ceníku služeb, tamějším zařízením poskytovaných, jsme stačili vychladnout ve stínu vrátnice (při asi 30°C) čekajíc na první dorazivší bajkery
  • ti si dali opravdu na čas, a tak nás překvapili až po cca 3 hodinách dušení se ve vlastní šťávě – ale … bohudíky , že vůbec přijeli (někteří provokatéři totiž přihlášky vyplnili, odeslali, ale tam jejich aktivita skončila, neboť ráčili nepřijeti – a to ze zcela prozaických důvodů => zapomněli totiž přijet … ale vše je zapomenuto, vždyť zapomínat je lidské!!)
  • a tak jsme naše ratolesti ubytovali a pozvali na večerní seanci (bez svíček) při teoretickém úvodu do světa bajkingu na Vysočině, posluchače jsme připravili (díky videosekvencím a akčním fotografiím) na nejhorší (a tudíž nejkrásnější) body námi vybraných terénů
  • v brzké večerní hodině jsme se rozloučili a zapadli do hajan, neboť spánek posiluje a na sobotní etapu bylo rozhodně sil potřeba dost a dost

 

Zvětšit

Den první (galejní - 10km asfalt + 66km terén = 76km) – sobota 19.7.03´:   

  • z postýlek jsme vyskočili před sedmou hodinou ranní a plni nedočkavosti se pustili do příprav startu
  •  vše běželo jako na drátkách a na startu v 8 hodin se nás sešlo asi 35 (z toho 5 lidí tvořilo skupinu slabší)
  • protrpěli jsme pózu fotografovi a rozjeli se vstříc nástrahám divoké Vysočiny
  • silnici do Zubří jsme začali docela bušit, a tak se peloton roztáhl na prvních 3 kilometrech do délky asi 1 kilometru
  • ve sjezdu k táboru v Zubří jsme profičeli po rozbořené hrázi Zuberáku; po několika kilometrech jednoduchého, lehce zvlněného terénu lesních či polních cest jsme se dostali k Lísku, kde nás čekal první z mnoha zlatých hřebů dne
  • i přesto, že jsme všechny varovali, ukázali záběry našich sjezdů, nakreslili vykřičníky do plánků  - I přesto se nám nepodařilo předejít pádu ze schodů; je to jen o to drsnější, že se to stalo jednomu z nejzkušenějších ve startovním poli – našemu kamarádovi Zdendovi se totiž vypnuly pedály a už to nestihl ukočírovat a skončil s pádem na obrubníku – diagnóza první - v novoměstské nemocnici zněla krutě a jasně: zlomená pánev, poškozené kloubní pouzdro a pochroumaná ruka (konečná diagnóza uštípnutá pánevní lopata - lečení 7-8 týdnů) (pozn.: Zdenda jako jediný ze startovního pole jel bez helmy!! – to nás poučuje pro příště – bez helmy nebude start za žádných okolností povolen!!)
  • je nám to líto, že se něco takového stalo, ale každý sám musí být natolik soudný a umět odhadnout své hranice a možnosti
  • takže, dále … rozčarovaní a šokovaní jsme nechali Zdendu ve společnosti 2 Turbošneků počkat na odvoz do nemocnice a sami jsme se vydali do lůna ukrytého na nejvyšších kotárech Českomoravské Vrchoviny
  • z Lísku se terén začal už opravdu zvedat a z Velkých Janovic jsme se dočkali slíbených galejí (ty pak braly konec zhruba po 60 kilometrech)
  • mezi nezapomenutelné zážitky účastníků se zajisté zapsal krásný, místy trochu vynášivý sjezdeček do Dalečína, kde si ještě všichni dělali „prdelky“ (Rosťa)
  • ovšem úsměv na rtech záhy přešel (při výjezdu louky nad Dalečínem) do křečovitého sevření mimických svalů (první moment, kdy se nám podařilo vytlačit krůpěje potu na čelech všech účastníků)
  • pak jsme přelezli jakousi říčku a jali se šplhati (tlačiti) s řidítky v úrovni očí jeden krpálek – za jiných okolností samozřejmě jetelný; odměnou nám ale byly průseky (jež jsme míjeli), které až nestoudně poodhalovali ty největší vnady okolní přírody (a ta si naše lačné pohledy náležitě vychutnávala)
  • a tak jsme poněkud udýchaní spočinuli (a odpočinuli) na Vítochově u kostelíčku raně gotického s románskými prvky, odtud už jsme měli rozhlednu na Karasíně jako na dlani (to ale naši svěřenci ještě netušili, jaké peklo je čeká předtím, než ten vzduchem měřený kilometr zdolají); ano, dovoluji si říci, že tato louka byla kopcem pravdy (nebo předkopcem pravdy? – pravda ale je, že všechny kopce sobotní vyjížďky byly vpravdě plnotučné)
  • po těžkém výšlapu na Karasín nás uvítala skupina slabší, která na nás již pěknou dobu čekala; dali jsme kofolu, sebrali silničáře (co se
  • ve sjezdu se vyklubal první defekt sobotního dne – oním píchačem premiantem byl Leoš (jeho nejmenované značkové Z-maxy připomínají po 100vkách kilometrů po silnici spíše stoprocentní slicky!)
  • po odborné výměně duše jsme se opět setkali na hrázi Vírské přehrady (ovšem předešlý sjezd se neoběšel bez pádů, ale nebylo to nic, co by stálo za řeč => většinou sjetí do korýtka a otočení celého složitého a pevně provázaného mechanizmu bajka a jezdce kolem osy přední náby)
  • po přejezdu hráze a vyjetí jedné stojky jsme se ocitli v místě dalšího zlatého hřebu – sjezd do Víru, který s dostatečnou věrností (hlavně s procentuální) kopíroval sjezdovku do Víru; tedy pro přirovnání: sjezd kopečku obtížně schůdného pěšky (bez zavazadel) a to v jakémkoli s
  • ucházející oběd ve Víru zkalila (jak jinak) retardovaná obsluha
  • výše zmíněný ucházející oběd se však moc dlouho nezdržel => k rychlému vytrávení došlo hnedle v následujícím kopci (stoupání víceméně v kuse až na Horní Les – překonané převýšení více jak 400 metrů)
  • každý detail výjezdu jsme si (a doufám, že i naši svěřenci) náležitě vychutnali, něco krve vypotili, něco bidonů popili – ale za ten výhled (hlavně na Javorově Kopci) to rozhodně stálo; na vyhlídce jsme si krásně (ale krátce odpočinuli) a jali se jeti vyšťaviti na Horní Les (asfaltová cestička, 20-25% stoupání, převýšení něco přes 100 metrů na zhruba 1,5 kilometru
  • následný sjezd do Nyklovic někteří pojali doslova downhillově, a tak se není čemu divit, když obyvatelé Nyklovic (zrovna tam probíhala nějaká hasičská oslava) měli oči jako tenisáky
  • krátký úsek silnice mezi Nyklovicemi a Sulkovcem byl opravdu jen na sražení tepovky (i když někteří pojali Sulkovec jako rychlostní prémii)
  • v Sulkovci již bylo patrno, že někteří bajkeři  toho začínají mít plné kecky – to nás čekala méně náročná pasáž (v porovnání s předešlými i s následujícími výšlapy) – většinou Polabí a ultrašiting sjezd do Dalečína (rychle a zběsile) … v Dalečíně jsme dali (jak jinak) kofolu a samozřejmě rozdělili skupinu Elite na Super Elite (Jimramov, Štarkov, Bohdalec …) a Semi Elite (po stopách lehčí trasy … tedy po silnici do Písečného, na Skalák a alou domů)
  • z Unčína výjezd po asfaltce (vše pěkně na sluníčku, které nás pěkně drtilo) až nad Jimramov a technickými pasážemi jsme to sfrnkli dolů
  • z důvodu časové tísně jsme se v Jimramově nezastavovali a valili to po červené směrem Štarkov
  • výjezd na Štarkov oběma zbývajícím zástupkyním něžného (a některým zástupcům drsného) pohlaví v pelotonu dával poslední kapky (jak je patrno z videa)
  • výjezd na Bohdalec není bohužel zaznamenán (kameraman zkolaboval), a je to škoda – supr technický výjezd (ultradlouhý a ultradrsný) zakončen značně trialovým materiálem … ale jetelné (Bohdalec je typ kopce, který vyšlape bajker jednou za život)
  • sjezd do Odrance a tam čekačka – Petr Ř. (píchač secundus) a odtud potom výjezd na Studnice (po cestě se nic zvláštního neudálo mimo jeden rozbitej tachák, a jednu mutaci SPD pedálu v pedál typu LOOK)
  • sjezdovku ze Studnic jsme si pořádně užili (hlavně Džerin se slovy: „Vidle to pobere!“ , povolil véčka a utáhnul je až v Maršovicích)
Zvětšit
Zvětšit

  • a to je celá naše sobotní vyjížďka (cca 76 km) – když si vzpomenu, jak se nám někteří ráno smáli a nevěřícně kroutili hlavami, co budeme dělat celé odpoledne, tak teď sotva mohli mluvit a s rozedřenými sedánky (po 10ti hodinách v sedle bajka není divu) se kodrcali pod osvěžující sprchy … a alou do Formanky na večeři a tombolu

Den první (večer Formankový) - sobota 19.7.03´  

  • kolem osmé hodiny večerní jsme se začali (jako švábi na pivo) slízat do hospůdky Formanka v Novém Městě
  • účast byla téměř stoprocentní (vždyť taky byla nachystána tombola s téměř 90% jistotou výhry)
  • objednali jsme si dobrou, hojnou a drahou večeři; tu pak naučili plavat v zlatavém oceánu 12ti stupňového moku a nakonec vylosovali slibovanou tombolu
  • bujaré veselí po vylosování ochablo, neboť naše „děťátka“ se začala pomalu vytrácet … pořadatelé si vysvětlují tento stav masivním útokem viru únavy na oslabené organismy
  • samozřejmě jediný kdo držel hrdě vztyčený prapor cti a lil do sebe jednu dvanáctku za druhou byli Turbošneci
  • kolem jedné hodiny jsme dorazili a odhodlali se do hajan

 

Zvětšit

Den druhý (lehárkový - 9km asfalt + 43km terén = 52km) – 20.7.03´: 

  • již ráno předeslalo, že druhé etapy bude účastna téměř celá elitní skupina předešlého dne
  • kodrcali jsme si to kolem Koupáku nahoru na ¨Tři Studně a potom lesíkem až na Medlov
  • z Medlova krásným korýtkem (plným uskakujících pěšáků) na Kadov
  • z Kadova na Samotín to už byla pouze rutina hrubší šotolinové cesty (když si to tak vezmu, tak v tento druhý den nebylo nic, co by nás mohlo po včerejšku překvapit); odtud už jenom, co by kamenem dohodil (a zbytek doflusal) na krásný a superrychlý sjezdeček do Blatin (skupinka turistů dole v zatáčce pod Dráteníčky z nás byla docela na větvi … a to je plně chápu … totiž nechápu! – někteří tam totiž jeli jako zvíře vepřové)
  • výšlap do Sněžného, někteří si to tam pěkně vychutnali (když jim kapala krev ze spod helem na představec), ale důležité červené krvinky jsme doplnili při zmrzlinovém time-outu ve Sněžném
  • plni energie jsme neotáleli a supěli na Buchťák; krásný šotolinový sjezd se stal osudným Zuzce M., která si čuchla k zemi (naštěstí bez zranění)
  • sjezdem jsme se dostali pod 4Palice … a kdo ještě věřil, že má dosti sil, tak po trialové pasáži rychle přehodnotil … a ve stěně nevídaných kvalit rychle utavil
  • odtud potom po stopách Horem Dolem až do Křižánek na výborný guláš a točenou kolu
  • plné žaludky jsme nakopali kmitajícími stehny při výjezdu na Devět Skal … a nahoře jsme už měli úplně vytráveno
  • perfektní technický (místy až brutálně trialový) výjezd nad Fryšavu a opět super rychlý sjezd do Fryšavy … tentokráte kolem golfového hřiště (s diváky)
  • potom kousek po silnici na Tři Studně a zkratkou jsme doplácali na Vlachovice … a dali si opravdu poslední třešinku … sjezd Vlachovákem do Nového Města, jako obvykle, někteří svůj vepřový původ nedokázali zamaskovat
  • a to je celá naše nedělní (odpočinková) vyjížďka a měla kolem 50ti kilometrů
  • pak jsme si ještě stihli sednout a pustit natočená videa a vyexponované fotky
  • vytáhli jsme kapesníky … a … a utřeli slzy (jako hrachy), vysmrkali se a nasedli do autíček frnk domů ….  
  • příště zas, moc se nám to líbilo, díky moc
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit
Zvětšit