|
Osudné soustředění s horskými koly v Krkonoších 7 - 10. května 1998 Celkově jsme najezdily po našich nejvyšších horách 217 km a to v extrémním horku, které provázelo celé naše soustředění. Ubytováni jsme byli na stejném místě jako při soustředění v roce 1997 a to v obci Přední Labská v jedné horské ubytovně. O složení, náročnost a délkách okruhů, jsem se domlouvali každé ráno před odjezdem. Absolvovali jsme tyto švihy: 8.5. 64,8 km, 9.5. 91,33km, 10.5. 60,9 km. Osudným se stal druhý den našeho ježdění kdy si na 74 tém kilometru nešťastně ustlala vůdčí osoba našich soustředění, navigátor a plánovač Mirek. Při jízdě po přehledné lesní cestě ztratil náhle kontrolu nad svým strojem a při následném pádu a nárazu na mez, která sousedila s cestou po níž jsme jeli což mělo za následek zlomení klíční kosti. Po zjištění stavu našeho parťáka jsme vyhledali nejbližší stavení, ve kterém jsme naštěstí našli objetavého domorodce, který Mirka odvezl do nemocnice. Jeho kolo jsme zanechali u něj na chodbě a urychleně se přesunuli na naši ubikaci, kde jsme připravili vše potřebné pro případ, že by si Mirka v nemocnici chtěli nechat. Následovala cesta pro kolo a za Mírou do nemocnice, ze které jsme si ho nakonec odvezli do naší ubytovny. Další den jsme se již museli obejít bez navigátora a tak jsme jeli sami. Bohužel tento pád Mirka vyřadil takřka na celou sezónu. A jak jsme trénovali: Den nultý (7.5.) : příjezd na ubytovnu. Po ubytování a večeři jsme si šli zahrát pimponk a naplánovat okruh na následující den. Den první (8.5.) : najeto 64,8 km - cesta vedla, ale kam to již nevíme? Tropické vedro a spálení rukou a krku silným sluncem. Den druhý (9.5.) : najeto 91,33 km - cesta vedla daleko. Jediné co si vybavujeme je Mirkův pád na 74 kilometru o kterém je více napsáno v úvodu a také, že jsme se skoro všichni museli mazat něčím, abychom se ještě více nespálili.. Den třetí (10.5.) : najeto 60,9 km - cesta byla pěkná a vedla nahoru a dolu. A stále vedro! Následoval odjezd domů!
Tento rok jsme se jinak jako team žádné společné akce nezúčastnili a tak není o čem psát.
|