Ani letos v našich plánech nechybělo soustředění. Léta zadaný termín, kolem druhého květnového svátku, který letos vyšel na sobotu. Proto bylo rozhodnuto, že vybereme nějakou dostupnější lokalitu, aby nám stačil pouze jeden den dovolené a přitom jsme se dostatečně projeli. Tentokrát prst zabrousil na mapě do lokality kolem Jistebnice, která leží mezi Táborem a Prahou a je pro bajkery dle našeho mínění docela zajímavá. Vyrazilo se v pátek brzo ráno a to pět chlapů jedním vozem, na kolech jsme seděli něco málo po poledni. Zastavili jsme se v Jistebnici na oběd a pak už hurá do bahnění se. Druhý den jsme se koukli na novou bajkovou trať na Moninci a sjeli si ty lehčí pasáže, na které ještě stačí naše XC stroje :-) Dále jsme se koukli, kde že jsou ty Prčice a udělali si fotkou na památku. V neděli jsme na sebe hodili naše nové teamové dresy a ještě před odjezdem domů zvládli pěkných 57km. Celkem jsme v ne zrovna ideálních a přívětivých podmínkách za tři dny dali 194 km s celkovým převýšením 4200m. Už teď se těšíme na to co na sebe připravíme za rok.    

"Tak jsem byl požádán naším předsedou o pár řádků k letošnímu soustředění, protože jsem navrhl tuto oblast blíže prozkoumat.

A je nutné říct,že mě Jistebnicko nezklamalo. Již jsem párkrát navštívil zdejší kraj,ale vždy jen na chviličku nebo jsem projel autem.

Ubytovali jsme se na nejvyšším místě – Javorové skále (700 m) v chatkách autocampu. Žádný luxus,ale pro nás to stačilo a i pro dalších asi100 lidí,kteří o tomto víkendu zde byli ubytovaní. Vesměs cyklisté všech úrovní.

První den jsme sjeli dolů do Jistebnice po červené a pak po značkách přes Nadějkov na hřebínek, z kterého byl parádní sešup většinou po louce do Vlksic. Pak jsme si to natáhli kvůli kilometrům na Sepekov a Milevsko zpět na Chyšky. Krásným bahnitým sjezdem na Vratkov (tady jsem měl krásný pád do bahýnka) a pak po cyklotrase nahoru na Javorovou skálu. První den 55 km za odpoledne ve velkém mokru.

Druhý den jsme vyjeli již ráno (po 9 hodině). Trasa byla naplánována delší kolem 80 – 90 km. Tak jsme začali sjezdem sjezdovky na Monínci (známém lyžařském středisku středních Čech). Je tam čerstvě otevřená sjezdová trať s lávkami a skoky. Tak jsme si to jen tak cvičně sjeli a přes Prčice do Votic. Pak výjezdem na Džbány a sešup do Jankova na oběd. To už dokonce vylezlo slunko,tak se jelo krásně, většinou po červené značce jsme vystoupali na Českou Sibiř a Miličín byl pro nás záchranou (kafe,větrníky,párky). Pak už to frčelo přes Střezimíř (nejvýše položená žel.stanice na trase Praha – Č.Budějovice) a spoustu malinkých osad na Javorovou skálu. Vyšlo z toho 84 km,cíl byl splněn a už jsme se těšili na neděli.

Ta nás překvapila slunečným počasím, tak jsme mohli vzít nové dresy (designově velmi povedené – tvorba členů týmu) a krátké kalhoty. Směřovali jsme na východ směrem k Vltavě. Ze začátku sjezdiky ke Zvěřinci a pak po žluté přes malé vesničky po cestách silničkách až k říčce Brzina v osadě Smrčí. Před tím jsme ale objevili krásný singletrekový sjezdík po žluté do vsi Plešiště. Nádherná pěšina v lese mezi stromy s převýšením možná 100 m. Každý si chrochtal blahem. Jet to obráceně – jedině vytlačit. Podél říčky Brzina vede modrá značka,tak jsme po ní jeli. Záhy ovšem vedla přes lávku do stráně,tak jsme pokračovali podél vody. Za chvilku jsme přišli na to.proč vedla značka přes lávku – dojeli jsme k hlubokému brodu (voda po kolena). Ani největší borci to nejeli,tak jsme sundali tretry a přebrodili. Bylo to to nejrozumnější. Pak jsme dorazili do Petrovic na oběd v hospůdce na náměstí.  No a pak už nejkratší cestou hore přes Nálesí ,Vilín do campu. Tento den asi 57 km. 

Celkově se dá říct, že tento kraj je nádherný,malebný,nezkažený. Zatím... brzy bude pokračovat výstavba dálnice na Prahu od Miličína přes Posázaví. Takže část této krajiny půjde do háje,ale co by jsme neudělali pro naše pohodlí..... 

Všem vřele doporučuji navštívit oblast Čertovské hrbatiny, tenhle krásný zapomenutý kout naší země zhruba ohraničený Jistebnicí,Voticemi, Sedlčany."

 Autor: Míra  Uzel