"Po ranním auto-přesunu do místa startu, vyzvednutí startovního čísla, převlečení do cyklo hadříků a krátkém rozjetí, jsem šel na start 85km dlouhé trati. Moje ambice, po třech týdnech bez kola a týdenní léčbě zánětu nad kolenem, byly zcela jasné - hlavně dojet a zkusit ze sebe vyždímat co půjde (nakonec jsem se ždímnul dokonale jako citrón). Po startu špice nasadila pekelné tempo a hrnula to po asfaltce proti kopci k nájezdu do terénu. Do terénu jsem najížděl někde kolem 70té pozice, kterou jsem si až do první občerstvovačky v Batelově držel. I přes řadu technicky náročných kořenitých pasáží a výživných výjezdů, včetně toho na Křemešník a po sjezdovce na Čeřínek, mi tachometr prvních 40km ukazoval průměrnou rychlost 22,8km/h! Prostě taková časovka do Batelova, kde mi, po nezbytném dotankování vody, dokonale ztuhly nohy a dokonce v následujícím výjezdu se přidali i křeče, které mě naštěstí nepřinutili slézt z kola. Důvodem pravděpodobně, mimo zmiňovaného výpadku, byla absence tréninku na horském kole, které jsem dva měsíce neviděl. Po protrápených 15ti kilometrech, kdy jsem se postupně propadl o několik míst dozadu, zřejmě zabrala nějaká energetická  podpora a trochu jsem se zase rozjel. Několik těžkých vlnek před začátkem stoupání na Javořici, jenom nastínili co nás cestou k vysílači čeká. Had převážně tlačících bajkerů i bajkerek k vrcholu Javořice nebral konce a vytvořil špalír, kterým se ti ještě jedoucí včetně mně proplétali. Odměnou mě byl ostrej sjezd z Javořice, jenž jsem si vychutnal. Zpestřením a příjemným schlazením byl brod 13km před cílem. Za Novou Vsí v táhlem stoupání jsem začal opět křečovat, ale nebyl jsem sám J. Lesní úsek s četnými kořeny, jsem jel již na morál, následoval nájezd na asfaltku k Cerekvi, její objížďka podél železniční trati a následoval dojezd do cíle. Po zaslouženém občerstvení jsme se vypravili k domovu. Se svým umístěním, jsem po všech peripetiích, vcelku spokojen.  Maťa" (Martin)