4.září 2005 - cyklistická etapa ZR ligy
Na start tohoto místního cyklistického závodu se postavil v barvách našeho teamu Michal. A jak vše probíhalo se můžete nyní díky jeho reportu dočíst:
V ideálním počasí po dlouhých dvou letech jsem se
postavil na start pro mě letošního jediného závodu. Na startu se sešlo
přibližně 120 závodníků z řad skutečných cyklistů ale i hobby jezdců. V
členitém terénu Žďárské Vysočiny na zbrusu nové a náročnější trati dlouhé
69km jsem se hodně potrápil. Vše začalo v 10:15 výstřelem z pistole
a celý
dav se vydal na trať za doprovodu motorek a doprovodného vozidla firmy Mavic.
Hned v úvodu na závodníky čekaly tři náročné kopce, které dokonale rozdělili
peloton na několik skupinek. V mé skupině jelo cca 12 jezdců z nichž se mimo
mě o tempo starali další 3 a pravidelně střídali. Po rovinatější části etapy
po vyjetí kopce od Cikháje až do Milov, nás čekala další prověrka v podání
náročnějšího stoupání do Sněžného. Zde nás čekal sjezd přes Sněžné na
Kuklík, kde začalo nové stoupání. V tomto stoupání se projevilo moje
nasazení v počátcích etapy a závodníci, do této doby vozící se na chvostu
skupiny nám začali nastupovat a odpočatí odjíždět. Ve sjezdu z Rokytna na
Nové Město jsem se snažil tuto skupinu dojet, což se mi takřka povedlo, ale
v rozhodující chvíli mi došli síly! Zbytek závodu jsem projel již skoro sám.
Kritické bylo stoupání ze Žďáru na Sklené, které patří mezi velice náročné a
bylo obohaceno o protivítr. Po zdolání tohoto stoupání chyběla do cíle pouze
rovinka přes Tři studně a mírné stoupání do Vlachovic, kde byl cíl. S
umístěním jsem tak nějak spokojen a smířen.
A jak se Michal umístil:
celkově
10.září 2005 - celodenní sobotní bike vyjížďka
Aneb závěr sezóny jak se sluší a patří!
Na pravidelnou sobotní vyjížďku, jsme se tentokrát domluvili už ráno v deset, protože jsme chtěli dojet do dosud neprozkoumaného terénu v okolí Věžné a Nedvědice. Tak jsme vyrazili v klasické sestavě – Džerik, Miras a Maťa. Po zkušenostech z minulé vyjížďky na tuto stranu jsme měli čerstvý velomateriál na opravu proražených duší - naštěstí jsme si tentokrát ani jednou nezapíchali. Po zahřívacích asi 30 km na pahorkatině cestou do Dolní Rožínky, jsme konečně dorazili do pořádného terénu, který má parametry pro horské kolo – nejlépe, ale pro celopéra. Výšlap z Habří na Střítěž, svižném sjezd okořeněný menším kufrováním do Věžné, výšlap na hřeben nad hradem Pernštejn, sjezd ke hradu. Tady bychom to trochu rozvedli, neboť se jednalo o asi nejkvalitnější sjezd dne – každému doporučujeme. Je možné jet opravdu rychle a ve finále se cesta změní na rozbitou skálu s množstvím větších kamenů. No, udělali jsme tuhle adrenalinovou bombu jak je naším zvykem (rozostřeno) , pochválili jsme se, vyfotili a jeli po staré příjezdové cestě z hradu do Nedvědice. Musíme se přiznat, že do této chvíle jsme nevěděli, až na Maťu, který zde v minulosti několikrát byl, co horské kolo dokáže vydržet, protože to byla taková klepačka jakou nezažije ani kovboj při jízdě na zdivočelém býkovi. Začátek sjezdu je takovej nic moc, ale pak se najede na neidentifikovatelný a nepopsatelně hrubý a hrbolatý povrch plný kamení, balvanů co mají imitovat dlažbu okořeněnou 10 – 20 cm širokými mezerami a to jak do strany tak i na výšku. Prostě takové malé kluzké 200metrů dlouhé rozsekané schody. Oči jsme měli rozostřeny ještě pět minut po dojezdu. Jak říká Derik - a to jsem jel z kluků nejpomaleji – jestli se to tak dá nazvat.
V Nedvědici jsme si dali za odměnu vynikající oběd. Na vytrávení jsme si zařadili výjezd podle nějakého potoka vzhůru na Kovářovou neznačenou cestou se spoustou brodů – pěkné. Závěrečné rozplynutí této cesty a prodírání se kopřivovým polem už patří k folklóru našich vyjížděk. Po vymotání jsme se napojili na modrou a po ní stoupali na Věchnov, odbočka přes pole na žlutou směr Kozlov, náročný a rychlý sjezd do Štěpánova, kde jsme se napojili na červenou. Dlouhé, strmé a namáhavé stoupání na Zubštejn nám vzalo při motání kašpárka hodně sil, které jsme si doplnili krásným sjezdem do Víru. Odtud po zelené na Karasín , Písečné , Lísek a Zubří v rychlém tempu, protože hodiny přibývaly . Dojezd do Města v sedm večer s 90 km v nohách. Ani jsme moc nezáviděli Maťovi, kterého ještě čekal (stejně jako ráno, ale obráceně) přesun do Žďáru, čímž se mu stav kilometrů na tachometru zastavil na 117km. Super švih na závěr sezóny!
nacházíte se na stránkách
www.turbosnekteam.com
Reklama: