A jak se mi jelo:

 Do dědinky Bohdíkov jsem dorazil v pátek kolem 18:30 a po delším hledání (žádné značení, šipky nic), kde že se prezentace nachází, jsem ji se štěstím našel. Vyzvednul jsem si svoje číslo a avizované bajkové ponožky a vyrazil se ubytovat do rezervovaného penzionu. Ač se od počátku týdne předpověď na sobotní závodní den neustále měnila k horšímu, stále jsem věřil, že nebude tak zle. V sobotu ráno, bylo sice zamračeno, ale naštěstí nepršelo a bylo příjemně teplo (cca. 15°C). Na start jsem si stoupl v krátkém a doufal, že se slunce přes mraky proloupne. Po 10hod to vše začalo. Po prvním kilometru jsme my na dlouhé odbočili doprava do zaváděcího okruhu, ve stejném místě jezdci na dětské pokračovali přímo za nosem. První svižný kopec dal každému vědět, že se nachází v podhůří Jeseníků a ne někde u Kolína. Asfalt a šotolinu vystřídal skalnatý povrch a zvětralé kamení. Dále nás čekal sjezd napříč loukou, následná polňačka a vše gradovalo skutečně ostrým sešupem opět do Bohdíkova (7km). Od tud jsme se vydali v patách bajkerům na krátké trati. Po strmém výjezdu na Rovinky nás čekal dle pořadatelů svižný sjezd po extra rozbité cestě do Štědrákovy Lhoty, označený též jako kritické místo. Moc pěkný a skutečně rozmlácený místečko, kde jsme to pustil hlava nehlava stylem vidla a dvatrojky to poberou :-)) Pak se opět stoupalo až do dalšího kritického místa (na 20km), kde se po prudkém sjezdu točilo ostře doprava do prudkého výjezdu. Zkušeně jsem ve sjezdu na pár metrech přefláknul asi 7 maníků (někteří asi i z dětské) a s přehledem dokázal dobrzdit a včas podřadit před avizovanou stěnou. Moc moc pěkné místečko a moc moc rychlej sešup!! Následovala rychlá zastávka v boxech na dotankování a další šotolinovej výjezd, ve kterém se začali opět hlásit bolesti zad. Bohužel mě po zbytek závodu neopustili a gradovali někde kolem 50km, kdy jsem byl nucen opustit svoje kolo a trochu se protáhnout - nic moc platné to však nebylo. Dalším skutečně pěkným místem byl nově zařazený sjezd od velké občerstvovačky u Severomoravské chaty (41,5km). Původní trať zde byla díky značné erozi nahrazena a prodloužena o 3km a co hlavně oživena o pekelný sjezd po sjezdovce a průjezdem lesem. Na 46km se nám do cesty postavil pěknej sjezdík po úzké pěšince se značnou erozí, kde to bylo fakt nahraně. Pak opět výjezd a sjezd až do místa nad Raškovem kde se šotolinový cesta mění v pěšinku mezi stromy s nájezdem na louku. Pěkné regulovčice nás správně navedly celou dědinou a nasměrovaly na Raškov a Bohdíkov. Zde se oddělila dětská trať, která vedla přímo na brod a cíl a na nás statečnější ještě čekal jedno tankovaní a snad nekončící výjezd kolem Ptačího vrchu až na Lužnou s následným napojením na zaváděcí okruh a závěrečný již známý sjezd po louce. Pokračovalo se přejezdem silnice v Bohdíkově směrem k fotbaláku přes lávku a 100metrů před cílem si pořadatel připravil závěrečný bombónek na dortu v podání jediného brodu. A že nešlo o nějakou kaluž svědčí to, že se přejížděla vzestouplá hladina řeky Moravy, a to v místě, kde nebyl žádnej píseček ani oblázky, ale pořádné grimle a šutráky jako hlavy. Zkušeně jsem se tedy jako 99% účastníků přebrodil a s totálně promočenejma a promrzlejma nohama se doplazil do cíle! Je to za mnou. Trať jetelná, kvalitně značená v překrásném prostředí - dalo by se říct na konci světa! Maťa" (Martin)