A jak se nám jelo:   

 "Pátečním posezení, s kámošema z Turbošneku nad několika půllitry Plzeňského prazdroje v naší oblíbené hospůdce-klubovně v Novém Městě, jsem ukončil přípravu na svůj první letošní maraton. Po spánku jsem se v 5:30 za pomocí budíku vzbudil a šel snídat. Během snídaně mě probral přívalovej déšť a silnej vítr o čemž v předpovědi nebyla ani zmínka "rosničkáři zase kecali! hm to bude zase sado maso" pomyslel jsem si. Dobalil jsem a šel čekat ven na šoféra Mirase, po obvyklém 15ti minutovém zpoždění, jsem se nalodil a hurá vrm vrm do Štítů. Cestou se místy hustej déšť střídal s mrholením a od Lanškrouna to už vypadalo, že by to snad i bez toho deště mohlo být. Vládce hor Orlických "Rampušák" vše zařídil a tak v okamžiku startu se obloha i díky větru začala čistit. Vzhledem k tomu, že si zvykám na svůj nový bike a Miras díky pochroumanému koleni a nachlazení nebyl zrovna OK, jsme si logicky stoupli do zadní části startovního pole a měli v plánu místo závodění se spíše bavit :-)). Po startu se jelo nějaké 3km po asfaltu proti kopci směrem na Lanškroun a díky tomu, že se kolem nás "doslova" motali technicky méně zdatní jedinci, nebylo ani o pády a jiné ošemetné leckdy komické situace nouze. Po několika brdcích nás čekal nádhernej sjezd, ve kterém jsem si to doslova užíval a hrnul co to šlo. Asi na 16tém km na dohled od první občerstvovačky jsem zjistil, že mi nějak plave zadek. Výměna duše nás trochu zdržela a dopomohla nám k dalšímu propadu mezi maratonskou "elitu". Občerstvení a jede se dál. V následném technickém sjezdu jsem se dokonale bavil skoky přes kořeny a předjížděním brzdících jedinců. Cesta s Mirasem utíkala rychle a tak na 30km nás čekal první průjezd Štítama s nájezdem do dalšího okruhu, ve kterém mě zaujalo strmé stoupání na rozhlednu Lázeka s asi dvacítkou tlačících a my s Mirasem jedoucí pro fotku k profesionálním fotografům z bike4u na vrcholu. Po objetí dalšího okruhu jsme se do Štítů vrátili a v nájezdu do závěrečného okruhu jsme již byli takřka na chvostu startovního pole. Rampušák je totiž specifický tím, že se trať skládá ze tří rozdílných okruhů s průjezdy náměstím ve Štítech. V závěrečném strmém stoupání po louce (6km před cílem) pro změnu Miras serval řetěz a tak po nezbytné opravě jsme pokračovali dále. Díky tomu se na nás dotáhla asi 5ti členná skupinka, které jsme v následném sešupu do Štítů odjeli. V okamžiku nájezdu na asfalt ve Štítech jsem zjistil, že jsem ve sjezdu urval Mirase a za mnou jede nějakej maník ve dresu Kelyse a tak jsme si to posledních 500metrů ve stoupáku do cíle rozdali. Zamčel jsem vidlu a ve stoje to začal hrnout, kouknu maník nikde a předemnou pár čerstvejch silničářů z 200km silničního Rampušáka a tak jsem si ještě jednoho ve spurtu "silniční kolo versus moje bajkové" vychutnal. Trať skvělá, gulášek a pivko taky. Všem co mají krásnou přírodu, členitej terén, dokonalou organizaci a kvalitní značení rádi, mohu Rampušáka vřele doporučit. Na viděnou za rok.... Maťa"