A jak se mi jelo:

 "V Chrastavě u Liberce se konalo to pravé babí léto a to doslova. Nebyl bych to já, kdybych se nevypravil prozkoumat jaký že to u Liberce mají terény.

K prezentaci jsem se z ubytování v Liberci přesunul na osmou hodinu a po nezbytných formalitách a rozčarování, že není tričko (špatně prostudované propozice) jsem se si pohrál se startovním číslem a po krátkém rozjetí jsem se přesunul na do prostoru startu. Z třetí řady jsem odstartoval s ostatními nadrženci krátce po desáté hodině. První 2kilometry se jelo (spíše letělo) za doprovodným vozidlem až do místa kde měl proběhnout ostrý letmý start. Musím se přiznat, že na přibližně 50té pozici jsem tento okamžik ani nezpozoroval? Po několika kilometrech po asfaltu a jsme pofrčeli menší downhillový sjezdík a najeli do pořadatelem avizovaného x kilometrů dlouhého stoupání, které bylo pro zpestření čerstvě zavezeno od lesáků několikacentimetrovou vrstvou drobných oblázků. Cesta spíše připomínala prostor ve kterém zastaví F1 z rychlosti 300 km/h na pár metrech a my v tom měli ještě několik kiláků stoupat do nějakého kopce. Pěknej hnus!! Následoval brutální sjezd ve dvoukolejných cestách, které vznikli samovolně a ani náhodou se na tom nepodílela lehká těžební technika zdejších lesáků. Krátká rovinka kolem Nisy nás dovedla pod nejnáročnější, nejstrmější, nejtěžší stoupání dne a pod místo odkud se startovalo o prémii na Ovčí hoře. Zde se totiž začalo opravdu závodit o několik hodnotných cen pro ty, kteří nejstrmější část stoupání přečkají v sedle. Musím se přiznat, že již před startem jsem svojí manželce říkal, že nějakou tu prémii urvu a skutečně se mi to povedlo. Kolem mě to padalo jako hrušky a já se sedlem vraženým v ři.i to hrnul na nejlehčí k rozhodčímu, který se očividně bavil. Poznamenal si i moje číslo a já pokračoval do druhé části již mírnějšího stoupání. V následném pohodovém sjezdíku do Chrastavy najednou zaslechnu již známý syčící zvuk, který nepřicházel od mých soupeřů, ale od mého zadního kola. Jak to tak bývá nutná výměna zvadlé duše zabrala nějakou tu cenou minutku a znamenala ztrátu několika náročně získaných míst. Po přebalení a rychlém občerstvení na nedaleké občerstvovačce jsem se dal do dalšího boje nejen s tratí, ale i se soupeří, kteří mě píchajícího předjeli. Následovalo několik pěkných sjezdů a výjezdů až do místa kde pěšinka ve sjezdu náhle mění směr o 90° a pokračuje strmým stoupákem až k louce. Tak zde to bylo opravdu hustý a nepřehledný a nebejt bajkera který to neukočíroval a zajel rovně do houští kdo ví kam bych zafrčel já :-)) Po rychlém občerstvení na další občerstvovačce jsem se rychle přesunul k místu kde se trati dělili, což jsem zjistil až po zastavení, neboť šipky které jsem ve sjezdu zahlédl ukazovali doleva tak jsem tam jel také. Že tam stojí nějakej chlápek-asi pořadatel jsem zjistil až v okamžiku mého chybného odbočení. Kdyby dotyčnej místo volání ty jedeš doprava (já slyšel za chvíli doprava) stál tak aby jen ukázal kam má kdo jet určitě by se mi to nepovedlo. No příště si raději přibrzdím abych si ty cedulky proštudoval pořádně. Pak následoval ne zrovna záživný úsek po otevřeních pláních s asfaltovým povrchem až do míst kde jsme se 3km pohybovali na hranici Německa a Čech. Výhled na německou i českou stranu byl skutečně fascinující. Pak už jen přežít poslední stoupání na Ješdědský hřeben (pro změnu opět po asfaltu), kde jsem jel fakt na morál i přes to jsem několik maratonců, kteří na tom byli podstatně hůře něž-li já předjel. Poslední rychlej sjezd po asfaltu a je tu vytoužená Chrastava s posledním zpestřením celé trati v podání přejezdu vysečeným pásem louky až k atletickému stadionu, kde sházelo obkroužit necelé kolo a byl tu cíl. Přesto, že to na výsledku není moc vidět, jsem z umístěním a podaným výkonem maximálně spokojen - už dlouho se mi tak dobře nejelo!.  Maťa" (Martin)

Historie teamu rok 2004 - zpět