8.srpna 2004 - bike maraton okolo Loštic - Loštice
Na další
maraton, na který se někdo z teamu vypravil byl ten v Lošticích a závodil
tam Maťa
A jak jsem se umístili:
"
14.srpna 2004 - DEMA Horal Alto MTB maraton (122 km/3 400m) - Svit - Slovensko
Maťa a
Miras se vypravili na náročný maraton na Slovensku a pro dostatečnou
aklimatizaci se na sobotní závod vypravili již ve středu. Vzhledem k tomu,
že Svit (místo startu) leží nedaleko Popradu a přesně mezi hřebeny Nízkých
Tater a nejvyššími vrcholky Vysokých Tater, dalo se očekávat, že skutečně
půjde o jeden z nejtěžších maratonů, na který se kdy členové našeho teamu
vypravili.
A jak jsem se umístili:
"Horal Slovakia čili “Ujko daj mi cukrik”
Slovensko je zajímavá země. Zanechává v člověku dlouhotrvající vzpomínky. Hlavně že se domluvíme.
Start v 8 hodin napsán v propozicích, ale 10 minut před 8 hodinou se dozvídáme, že v 8 hodin startují účastníci mistrovství maratónů na Slovensku. V 8:10 startují ostatní bajkeři, kteří jedou trať Krejzi (122km). A to jsme byli mi. Maťa a já. Na startovní čáře jsem stál ve druhé řadě 130 členného balíku. Startovní výstřel čekání ukončil a vyrazilo se.
Zkraje jsem se držel v první desítce. Je to príma pocit. Tempo bylo skvělé. Drobné rozrušení udělalo auto, které se před námi objevilo na trati, kde nebylo vítaným hostem. Při jednom stoupání se mi propletl klacík do přehazovačky, který mě zdržel než jsem ho silou vytrhl ven. Předjelo mě dost maníků, ale Maťa na mě na kopci počkal. Pak jsme valili spolu jako správní šneci.
Nízké Tatry nejsou zase tak nízké, hlavně
výšlap na Královu Holu. Při projíždění dědiny bylo mnoho nadšených,
skandujících obyvatel, kteří dodávali tu pravou závodní atmosféru. A na
konci vsi s námi do kopce běhali děti a s napřaženou ručičkou volali: “Ujko
daj mi cukrik.” Informace od jednoho bajkera , že loni děcka obrali několik
pomalejších závodníků. Vtom se mi vehnala pořádná síla do nohou a pryč.
Stále mírné stoupání a také upozornění že v protisměru pojedou závodníci z Kralovej
holi dolů. Kopec se stále stavěl a proti nám se vyřítil jeden závodník
z kategorie mistrů, pak se povrch změnil na asfalt. Protijedoucí turista nás
informuje: “Iba len 6 kilometrov.” Při pohledu na computer to znamenalo asi
hodinu. Asfalt hadovitě stoupal, mraky byli čím dál níž a od pusy se
kouřilo. Mraky ztmavli a začalo pršet. Mlha byla jako pytel, kvůli které
jsme neviděli vrchol. Zde byla občerstvovačka, kde jsme z Maťou doplnili
tekutiny a tradá dolů. Comp ukazuje 70 (max. 78). Bejt o 20 stupňů víc je
pěkný sjezd, ale nebylo. Při najetí na odbočku po vrstevnici, bylo cítit co
všechno mi omrzlo. Dále 32stupňový sjezd, kde bylo mnoho přírodních nástrah.
Dojezd do nějaké vesnice, kde jsem musel vyměnit duši (páč hadi kousaj i
zde). Maťa mi pomohl, tak to bylo rychle. A po výšlapu, který byl fakt
pěknej hnus se napojujeme na trať “Lejzi” (asi pro Lojzi). Zde se střídali
rychlý sjezdy a strmý výjezdy. Pak se objevily známé komíny města Svit, kde
byl cíl, ale chlapec nás vyhání kamsi do strmého kopce. Ještě projetí
borovým lesem a pak sjezd a cílový dojezd. Kde jsme si s Maťou podali ruku a
společně protnuli cílovou pásku jako správný týmový dojezd. Ahoi J
))
"Po středečním odpoledním 7mi hodinovém přesunu (450 km) jsme krátce po 21hodině dorazili do místa našeho ubytování ve Svitu. Vzhledem k tomu, že jsme tento maraton brali také jako možnost strávit příjemnou dovolenou s našimi krásnějšími polovičkami, nemohla další den chybět společná vyjížďka na kolech do oblasti Vysokých Tater ke Štrbskému plesu. Páteční výlet v chladnějším počasí (ráno do 9hod pršelo) vedl do aquaparku v Popradu (jo termály, to je paráda), kde jsme se dokonale vyřádili a také pěkně unavili na tobogánech. Po návratu jsme se šli odprezentovat, následovalo přidělání startovních čísel, na kterých nechybělo celé jméno ani obec, ze které daný závodník pochází (takový příjemný detail). Po večeři jsme šli nabrat spánkem síly na nadcházející sobotní maratonský den.
Budíček mě zbudil krátce po šesté hodině a při pohledu z okna srdíčko zaplesalo - čistá obloha dávala naději na pěkně strávený den v sedle bajku. To vše se ovšem během snídaně a příprav na start změnilo v takřka zataženou oblohu až do okamžiku startu kdy bylo již zataženo úplně. Opět se opakovalo u nás nevídané a na Slovensku běžné řazení na start v několika posledních minutách před startem. Na start jsem nastupoval s tím, že pojedu v poklidu a celou trasu 122km dlouhou s Mirasem. Vytvořili jsem tedy po startu tandem a vydali se vstříc nástrahám Nízkých Tater. První kilometry utekly jako voda a bylo tu první náročnější stoupání ze Spišské Bystré až do místa kde se trať oddělovala od kratšího 63km okruhu, aby se následně po najetí nezbytného rozdílu 59km opět napojila. Následoval velice svižný sjezdík k občerstvovačce na 34km. Pak přes několik kopečků nás trať dovedla přes obec Telgárt, kde nás mohutně povzbudila hojně zastoupená romská komunita a za dědinou nám děti říkali "ujo daj cukrík" asi chtěli nějakej bonbon či co, ale kde bychom ho asi vzali? Na 45 km pro nás začalo nejtěžší a nejdelší (14 km) stoupání celého závodu. Začalo se stoupat z dědinky Šumiac nejdříve po šotolině, na které nechybělo značné množství kamení a kamenitých ploten. Nutno poznamenat, že posledních 8km se rychlejší závodníci potkávali s těmi, kteří ještě stoupali na vrchol Kráľova Hoľa a proto bylo potřeba si dávat pozor, aby řítící se maratonci ze z hora nesestřelili nás, kteří šplháme na horu. Posledních 5km stoupání bylo již po asfaltu, ale zase ještě strmější a tak nám tachometr ukazoval rychlost 6 - 8km/h. Aby toho nebylo ještě málo začalo se docela slušně ochlazovat a hlavně v posledních třech kilometrech se přidal silnej liják, kterej na psychice taká moc nepřidal. Já i Miras jsme nějak přežili několik menších krizí a vydrápali se na horu do výšky 1946 m.n.m.. Vzhledem k tomu, že jsme sebou měli pouze letní výbavu a teplota se blížila k bodu mrazu požádali jsme na občerstvovačce u vysílače o RUM. Naštěstí obsluha byla tak ochotná a podala nám z vlastních zásob poslední 3panáky a tak já naklopil dva a Miras dorazil ten poslední. Následný deštivý sjezd se zamlženými brýlemi a rumem v hlavě, jsem přečkal ani nevím jak a při pohledu na tachometr, kolik že nám to na asfaltce jelo, jsem nalezl číslici 79 km/h. Zbytek sjezdu po šotolině jsem už necítil konečky prstů a každé zabrždění necitlivými prsty by znamenalo katapultování těla mimo bike a tak jsem raději nebrzdil. Následovala náhorní rovinka a brutální 32% sjezd do obce Telgárty to jsem sice již rum vypotil, ale prsty ještě nerozmrzli. Jak jsem to dokázal sjet a nerozstřelit se tak to nechápu. Jen vím, že jsem v několika místech již kolo neměl pod kontrolou a to se řítilo rychleji a rychleji i přes to, že jsem brzdil co to šlo. Pak jsme si pěkně vyšlápli to co jsme ráno sjeli až do místa, kde jsme se oddělili z krátké trati. Stoupání pokračovalo do 1450 m.n.m. kde jsem nepatrně Mirkovy poodskočil a tak jsem na něj v následném technickém sjezdu počkal a spolu jsme projeli kouřovou clonou na 90km (pořadatelé tam asi pálili pneumatiky nebo co). Pak nás čekal průjezd obcí Liptovská Teplička, kde jsme se občerstvili před dalším náročným stoupáním, kde to nešlo jinak než na nejlehčí. Pěknej sjezdík nás svezl až k místu kde byla jediná avizovaná změna trati. Nejtěžší okamžik jsem si vytrpěl v okamžiku, kdy jsme jeli po silnici a Svit byl na dohled (118 km na tachometru) a pořadatel nás poslal do strmého stoupání lesní, vodou odplavenou, cestou na vrch Smolník. Veškeré utrpení z posledního stoupání jsme si vynahradili v posledním sjezdu, na který budu určitě dlouho vzpomínat. Pak ještě pěkná trialová pasáž před Svitem a se 124km na tachometru jsme dojeli do cíle po 7hodinách a 49minutách čisté jízdy. S výsledkem jsem přes veškerou vynaloženou energii spokojen a odvezl jsem si mnoho pěkných zážitků a vzpomínek.
Zakončení dovolené a celého našeho působení na Slovensku jsme v neděli uskutečnili jak jinak než v Aquaparku a tentokrát v Liptovském Mikuláši - jedná se o největší vodní park na Slovensku, Čechách a Polsku. No a pak tradá domů..... Maťa" (Martin)
21.srpna 2004 - Jesenický Continental bike maraton 2004 - Karlov pod Pradědem
Dalším závodem, na kterém jsme měli svoje zastoupení byl bike maraton v Jeseníkách a na start se vypravil Maťa. Bohužel obrovská smůla ho vyřadila v polovině 95 km dlouhé trati ze závodu. Více již naleznete v jeho reportu....
"Do Karlova jsem se vypravil již ve čtvrtek a vzhledem k tomu, že jsem ve zdejším penzionu u Bohouše trávil již dovolenou před dvěma roky tak o ubytování nebylo třeba dlouze rozhodovat. Po pátečním odpočinkovém dni a prvním přívalovém dešti (ve 13hod) jsem šel omrknout místo startu a po 18hod jsem se zašel zaprezentovat.
Ráno se potvrdila moje předpověď a bylo sice zamračeno, ale bez deště. Šel jsem se po snídani trošičku protočit a v 9hodin po zaznění startovního povelu jsem se vydal s několika (cca. 120bajkerů) dalšími maratonci na trať. Musím pochválit opravdu pěknou a jetelnou trať a to i po vytrvalém dešti předchozího dne, na které si musel snad každý najít to svoje. Úvodní kilometry byli zvoleny naprosto ideálně po širokých šotolinových cestách a to do kopce za účelem rozdělení účastníků do skupin. Proto nehrozilo ani ucpávání na trati. Skutečně se mi moc líbil sjezd do Karlovy Studánky a následný výjezd, o kterém by se dalo říct, že to bylo takové pěkné hratelné Demo. Pak nás čekalo několik kilometrů v pěkném terénu před sjezdem do Malé Morávky. Zde se nám do cesty postavil pěkný kopeček, který nás kolem nějakého vysílače dovedl až nad sjezdovku, po které jsme se pustili do prostoru odkud jsme před hodinkou a půl odstartovali. Připravenou občerstvovačku jsem ve velké rychlosti minul a vydal se zápolit s dalším náročným stoupáním. Následoval pěkný a rychlý sjezd a jeden nejetelný brod (spíše koryto) po němž přišlo první nemilé překvapení, které bylo jenom předvojem toho co se za dalších 8km stane. Defekt měl na svědomí propad z 30té pozice někde ke středu startovního pole a totální rozhození doposud slušného tempa. Po ne zrovna rychlé výměně zadní duše, jsem sjel pod další peknej stoupáček po němž následovala ne záživná náhorní rovinka se zarostlou pěšinkou s nepřehledným povrchem. Následný brutální a strmý sjezd mezi skalami mi udělal radost a trochu probral do dalšího zápolení nejen s tratí. Po nájezdu na širší šotolinovou cestu a kratším asfaltovém přesunu jsem dojel jednoho maníka a v okamžiku, kdy jsem se ho rozhodl předjíždět jsem z nepřehledného úhlu trefil větev, kterou jsem pravou klikou přerazil a zbytkem větve urazil jeden zub na velkém převodníku a zrušil přesmykač. Tímto pro mě tento pěkný maraton na 48km skončil. Po 14:30 začalo hustě pršet a déšť ustál až v podvečer. Pokud mi to situace umožní za rok na viděnou v Karlově. Maťa" (Martin)