1.května 2004 - Author Šela maraton
Již
podruhé se na start tohoto maratonu postavili členové našeho teamu.
Turbošnek team tedy zastupovali Maťa a Miras. a bylo je skutečně vidět. Nové
dresy, které poprvé skropili bahnem, dávali každému zavčas vědět s kým má tu
čest :-)). Přestože noc před startem pršelo v den startu nás mile potěšilo
krásné počasí a takřka letní teploty. Na start jsme se postavili o hodinku
dříve, abychom předešli tradičnímu ucpání trati a dostali se do výkonnostně
srovnatelné skupiny. Startovali jsme cca z 350 - 400 pozice ( z celkově 1161 startujících) a to přesně v 9 hodin dle povelu organizátorů (výstřel se
nekonal).
A jak jsme se umístili:
Maťa obsadil 236
"Po přežité cestě z místa bydliště na hrad Helfštýn, za rytmů hudby Rammstein, prezentaci a po dobré večeři jsem se vydal na kutě. Začínající noční déšť nevěstil nic dobrého, ale nakonec to byl jediný déšť před závodem. Ráno již bylo počasí naprosto bez chyb. Vydal jsem se tedy na start a držel fleka i Mírovi, který si jel na hrad pro čip.
Na start jsem nastupoval po 14ti denní abstinenci, díky léčbě namožených zad, s jasným cílem a to dojet. Náročné pro mě bylo rychlé tempo v zaváděcím silničním úseku, ve kterém se mi nedařilo proniknout do předních pozic. První prověrka, nejen zad, bylo stoupání v kamenolomu, kde mi sportester ukazoval 195 tepů. Zde se mi povedlo posunout nepatrně kupředu startovního pole. Na 10km mi začal haprovat přesmyk až si vynutil cca 8mi minutový zásah a poladění ve výjezdu na Helfštajn 19km (odvozeno od Rammsteni). Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli bylo ještě pole závodníků dosti po kupě, jsem se propadl cca. o 100 míst. Po opravě jsem se do toho opřel a začal pořádně bušit - co stoupání to 20 - 30 maratonců, které jsem předjel. Jak jsem následně v cíli zaslechl tak nejvíce problémů nadělalo závodníkům táhlé stoupání zvané PEKLO. Naštěstí mě tento kopec doslova sednul a 50% kopce jsem to hrnul v průměru 14 - 17km/h a předjížděl a předjížděl. Nejhorším úsekem trati, což doslova nesnáším, bylo posledních cca. 5 km kličkování před Lipníkem nad Bečvou po otevřených šotolinových cestách kolem rychlostních komunikací. Poslední stoupání na hrad Helfštajn jsem přežil a v posledních metrech před branou, jsem ještě dojel jednoho bajkera, se kterým jsme si do rozdali v cíli - vítězství mi neuniklo.
A co na moje řádění sportester? Maximláka
195 tepů/min., průměr 170 tepů/min a 54% času stráveného nad mým anaerobním
prahem (nastaveno 170tepů). Přes všechny problémy jsem s výsledkem spokojen
a těším se na další letošní maratony.
Maťa"
"Veselé zážitky z prvního letošního maratonu Helfštain.
Než se vyrazí na nějaký ten maratónek, tak se nesmí zapomenout na jeden velmi cenný papírek, který je jak jsem sám zjistil fakt cenný a je to pětistovka jako záloha na čip,která bude po závodě opět vrácena.
Brzké vstávání dobře dopadlo a na startu o hoďku dříve, abychom nebyli na chvostu. Ještě jsem si musel jen tak cvičně vyšlápnout hrad, kde jsem si mohl vzít ten vytoužení čip. Po přinutí čipu nad pravý kotník(né na falešný), dal jsem si sjezdík z hradu Helfštain až do Týna, kde byl start. Maťa mi držel místo hned za páskou, která už byla pěkně zarovnaná bajkery.
Na startu čekání rychle uteklo a byl start. Obrovská masa bajkerů se valila vpřed. Pěkně to po asfaltu hučelo jako v pořádném úle. Po chvilce nasadím převod 44/11 a rychlost nevídaná asi 47 a našli se i tací, kteří mně ještě předjížděli nechyběla ani šťouchaná s řidítkama. Krev se rozproudila 180tepy a následoval těžký výšlap do známého kamenolomu. TF už ukazuje 195 a ve stoupání se počet bajkerů zhušťuje. Někteří to vzdávají a jdou pěšky, tak se přede mnou neobjevil jen výšlap, ale i slalom mezi pěšáky(štěstí nebylo jich tolik).
Trať se mi velmi líbí, protože Lipník leží na rovině obklopen čtyřmi kopci a v jednom je lom a na druhém je hrad. Dále plno technických sjezdů a výšlapů. Po pátečních nočních přeháňkách se sobota vyjasnila. Jen trocha blátíčka a slizké kořeny.
Po 50 km jsem už nemohl řadit prostřední poklici, ale zbyli mi ještě dvě a to byl mazec. Navštívení poslední občerstvovačky, kde jsem si nabral hrst hrozinek než mi milá paní doplnila vodu(měli i čokoládu, ale ta toho už měla dost, páč byla tekutá). A tradá po rovině do cíle, který byl na kopci v hradě Helfštain. Před projetím cílové pásky, kde jsem ještě předjel nějakého loudu se těším na vřelé objetí své milované ženušky, která mi tu byla oporou a výtečným doprovodem.
Kolu zdar a zlomeným rámům zvlášť zdraví Miras".
Na tomto soustředění v Krkonoších i přes ne zrovna optimistickou předpověď - počasí docela vyšlo - pomineme-li sobotní odpolední setrvalý déšť. Celkem jsme najeli 178,5 kilometrů. Ubytováni jsme byli v Přední labské cca 3km od Špindlerova Mlýna
Den první (13.5.) : příjezd do Krkonoš - ubytování a seznámení se z vysokohorským prostředím (skrze okno)
Den druhý (14.5.) : najeto 72,5 km - průměr 14,5km/h - převýšení cca 2 300 m
Bartlova lávka – Strážné – Klínové Boudy –Výrovka (1300 m) –Pec pod Sněžkou - Kolínská Bouda – Černá hora (1290 m) – Jánské Lázně – Hoffmannova Bouda – Kolínská Bouda (1100 m) – Tetřeví Boudy – Hanapetrova paseka – Strážné (800 m) – Bártlova lávka
Den třetí (15.5.) : najeto 74,5 km - průměr 16,1km/h - převýšení cca 1800 m
Bartlova lávka – Na rovince (840 m) – hotel Skála – Dvoračky (1150 m) – Ručičky – Harrachov – žel. zastávka Harrachov – Na Mýtě – Paseky nad Jizerou – Tomášovy vrchy ( 700 m) – Jablonec nad Jizerou – Stromkovice – Jestřábí v Krkonoších ( 850 m ) – Vítkovice – Benecko – Na rovince (840 m ) - Bártlova lávka
Den čtvrtý (16.5.) : najeto 31,5 km - průměr 22,9km/h - převýšení 600 m
Bártlova lávka- Špindlerův Mlýn – Špindlerova Bouda (1 200 m) a zpět
+ 4 členové po návratu ze Špindlerovky - odpoledne bazén – tobogán – převýšení cca 60 m !!!
A jak jsem se umístil:
Maťa obsadil 31
"Při přípravě na tento maraton jsem věřil, že dělám maximum, pro to abych dokázal dojet do cíle. Ono totiž při pohledu na mapku a předpověď počasí nešlo o nic jiného - hlavně dojet. Nakonec se ukázalo, že to maximum nebylo a chtělo to ještě přípravu psychickou, neboť takové galeje jsem nikdy nezažil!
Na start (v 9hod) jsem se chtěl postavit mezi první a tak jsem si s nástupem na něj trochu pospíšil o co více bylo pro mě překvapení, že 30min před startem jsem na něm sám. Bejt to u nás, tak by zde již stála minimálně polovina startujících. Tak jsem se trochu rozjel (2-3min :-)) a při pohledu na mraky zakrývající vrcholky kopců, jsem začal přemýšlet o tom v čem pojedu. Zvítězila teplejší větrovka s několika vrstvami funkčního prádla. Když jsem ale viděl některé šílence v krátkém, tak jsem moc nechápal. Během trati jsem si na ně několikrát vzpomněl, když se do mě opřel chladný nárazový vítr a mě i přes větrovku nebylo zrovna nejtepleji.
Po startu, jsem se ujal špice a volil klidné tempo až do místa nájezdu do terénu. První kopec byl takovej na zahřátí (dlouhej cca. 5km) v následném sjezdu si se mnou pěkně pohrávalo mazlavé a neskutečně kluzké bahno (následek nočního deště - nebo spíše tejdenního :-)). Následné náročné serpentinové stoupání po lesní pěšině mi sebralo opravdu hodně sil a moc mi nesedlo. Točit ve výjezdu o 180° a přitom balancovat v podmáčeném a kamenitém terénu tak to se jen tak nezažije. V bahnitém sjezdu před prvním občerstvení mě sundal z kola přede mnou padnuvší bajker (také čech) a to byl další hřebíček do rakve (kdy mě to začínalo štvát:-)) V následujícím nejdelším stoupání na Baské (cca. 10km hore), jsem pro bolesti zad byl nucen několikrát zastavit a trochu se protáhnout (asi už nebudu nejmladší, jsem si říkal :-)). V těchto chvílích jsem se chtěl po vzoru jiných maratonců otočit a sjet si kopec dolů a zabalit (vůbec mi to nejelo, trápil jsem se, bolel mě celej člověk (hlavně naražený koleno) a ke všemu ten marast a záda), ale vydržel jsem. Na nějakém 55km přišel zlom a jako mávnutím kouzelného proutku záda dala pokoj a začalo se mi mnohem lépe jet. Následující kilometry ubíhaly rychleji a přes několik výživných sjezdů a náročných výjezdů jsem si to šinul ku cíli. Poslední sjezd jsem si opravdu užíval a těšil se na to jak ze sebe smyji ty tuny bahna a jílu. S umístěním na 31 místě jsem maximálně spokojen a nemohl jsem si přát více.
Trať byla dobře zvolená,
VIDEO(882 kB)
A jak se Maťa umístil:
32 místo z celkově 102 startujicích (4 nedokončili)
"Na start jsem nastupoval s rozpaky jak mi to pojede po Sado-maso Dubnickém maratonu na Slovensku. Naštěstí jsem se dokázal slušně zregenerovat a zajet v tak velké konkurenci (team Merida, ČP, Bluebike, CK Desná, CK Vokolek Import, Drásal tem Holešov…..) umístění, se kterým mohu být spokojen.
První metry po
startu jsem se dostal doprostřed balíku a v naprosto pohodovém tempu jsme se
po silnici (táhlý kopec) přemisťovali do terénu. Vzhledem k tomu, že někteří
jedinci kolem mě očividně nejsou na jízdu ve skupině zvyklí, jsem se co
nejrychleji pokusil balík opustit a aby se to trochu pohnulo, přesunul jsem
se na špici. Za Světnovem jsme se konečně dostali do pořádného terénu. V
následném stoupání, ve velice rychlém tempu na velkou placku, jsme to hrnuli
na Sklené. Slabší chvilka na mě přišla kousek pod Fryšavským kopcem a
ztratil jsem kontakt se třetí skupinkou, která se během výjezdu na Sklené
vytvořila. Po několika kilometrech po asfaltu
jsem se dostal pod Devět skal a v následném sjezdu (bez brzd) jsem přeskočil
několik maníků, kteří brzdy nemají jen na parádu a také je používají (jejich
škoda) a řítil jsem se hopy, skoky do Křižánek (pozn. tak rychle jsem zde
snad nikdy nejelJ).
Náročnější stoupání z Křižánek mě pěkně zahřálo, to proto abych zase mohl
vychladnout v následném asfaltovo-šotolinovém sjezdu po dálnici D1 kolem
Rybenských Perníčků. Po průjezdu kolem Čtyř Palic a krásném technickém
sjezdu ke Březinám nás čekalo táhlé stoupání po další šotolinové dálnici na
Buchtův kopec. Dalším pěkným úsekem, za který bych chtěl organizátory
pochválit, byl lesní úsek před sjezdem do Krásného. V Krásném jsem se
nepatrně občerstvil a následně se toto snažil udržet (v sobě)
v nejnáročnějším (nejen fizicky ale i psychicky) výjezdu na Buchtův kopec.
Že mi to opravdu jelo potvrzuje můj převod, který jsem se rozhodl použít a
to 32 x 28 (převodník x kazeta). Nejmenší pekáč jsem po celý maraton vezl
jen pro parádu a zátěž ve sjezdech
J.
Rychlej sešup do Sněžného a ještě rychlejší do Blatin a bylo tu opět
stoupání. Z Blatin na Samotín kolem Dráteníčků na prostřední pekáč s jedním
Hlinečákem na Canonu a v následném sjezdu do Kadova jsme začali předjíždět,
ty kteří se v Samotínu napojili z dětské (56km) trati. Cestou necestou přes
Rokytno až do Nového Města ke koupališti, jsme se vzájemně s Hlinečákem
předjížděli, já z kopce on zase do kopce a tak nebyla o zábavu nouze.
Poslední prověrkou bylo stoupání po lyžařských tratích na Vlachovský kopec.
Z Vlachovic do Skleného a pak dolů do Světnova to uteklo opravdu rychle a to
již sám bez Hlinečáka jsem dojížděl některé soupeře, kteří díky neznačené
trati ze Světnova na Stržanov naprosto znejistili zda jedeme správně. Po
sjezdu k Piláku a odbočení na silnici jsem zvolil to nejtěžší co šlo a
ujížděl několika pronásledovatelům až do cíle. Bylo z toho nakonec pěkné 31
místo a s příjemným pocitem jsem se odebral k domovu.
Maťa"
"Jak ráno proloupnu oči a vidím jaké je venku azuro. V duchu si říkám, tak to přeci vyšlo.Start7:30 z náměstí Klatov . Půlhodina čekání před startem (asi 400 pozice) ve stínu budov nás trochu vychladilo.
Ozval se výstřel a masa bikerů vyrazilo hltat první kilometr ze sta. Celé náměstí se muselo vmáčknout do jedné uličky, která mířila k silnici a po 2 kilometrech jsme zajeli do terénu. Letos se jel Král Šumavy tzv. proti srsti, a tak se z krásných sjezdů, staly dlouhý výjezdy, ale neviděl jsem žádný pěšáky. Takže paráda.
Také projíždění třemi brody se neobešlo bez pádů, proto zde bylo dosti obecenstva. Hlavně ten první byl hluboký až po štangli a ještě jsem musel objíždět dva maníky, kteří se váleli až po uši ve vodě (prý je teplá, ale v lesy je zima). Brod č.2 už jsem si dával bacha, aby přede mnou nikdo nebyl. Podřadím a valím skrz vodní živel, který není tak hluboký a tak řadím zpět, abych dostal rychlost na vyjetí druhého břehu. Lidi okolo skandují a tleskají jako o život, což každému dodá odvahy a rozproudí se v žilách krev.
Dále furt nahoru a dolu, už ani nevím kudy. Akorát příjemné občerstvovačky, kde bylo vždy živo, a také všechno na co si biker vzpomněl (banány, koláče, rohlíky se sýrem, salám, sůl, voda, ionťák a také pívo, které chutnalo).
Pak nastal zvrat na 80km, kde se spojovali dlouhá(100) trať s krátkou(73), která startovala o 2 hoďky později. Jeli dobře, měli i rychlejší tempo, ale já turbosnek se přeci nenechám zahanbit, aby mně předjížděli piloti dětské tratě. Tak z posledních sil jsem se jich držel až do cíle což mělo za následek, že posledních 20km jsem ujel za hodinu. Jak rád jsem spatřil cíl a hotovec.
Na bednu to sice nikdy nebude, ale o tom to přeci není. Hlavní je dojet v pořádku a překonat sám sebe. Miras" (Mirek G.)
A jak se Miras umístil:
ve své kategorii
obsadil 228 místo