8.9.2002 - Cyklistická etapa 67,5 km
v neděli 8.září se na start postavil a náš
team reprezentoval maťa při 9
"Po několika dnech, kdy bylo ráno docela chladno, se počasí opět umoudřilo a již od rána bylo krásně teplo a slunečno. Po prvních metrech od startu, jsem se musel vypořádat ze staženým žaludkem (že by tréma?), který se nakonec umoudřil a tak mi již nemohlo nic bránit v tom abych mohl podat maximální výkon. Po projetí Ždárem se začalo trochu závodit, aby se pole roztrhalo a vytříbilo zrno od plev. Snažil jsem se držet na čele balíku (cca 60lidí) a hlídat si každý náznak úniku. Během cesty do Ždírce se několik jedinců pokusilo tempo ještě zrychlit a trhnout se, ale bezvýsledně. Do Ždírce dojelo celé hlavní pole po kupě. K prvnímu lámání chleba došlo v táhlém kopci k Hlinsku, kde bylo nasazeno smrtelné tempo ze strany cyklistů z Hlinska a Pepy Marečka. Po odpadnutí několika maníků se na čele zformovala silná cca. 25ti členná skupina, která začala diktovat tempo závodu. Ještě v tomto okamžiku se mi zdálo, že je tempo v celku snesitelné a nijak se nevymyká tomu na co jsem zvyklej. Až při pohledu na tachometr na konci Hlinska jsem se zděsil! Ty čísla mi doslova vyrazili dech! Cca v polovině závodu jsme měli průměrnou rychlost 38,8 km/h a při představě co mě ještě čeká jsem měl obavy z toho co tohle tempo se mnou udělá a jak tohle vydržím. Přeci jenom jsem zviklej jezdit při tréninku průměrkou do 31 km/h :-) Následovalo táhlé a nepříjemné stoupání za Hlinskem směrem na Svratku, kde došlo k totální destrukci celého balíku a rozdělení na několik skupinek. První 6ti členná mi odjela a již jsem ji neviděl, dále Petr Štěpánek ještě s jedním, druhá větší skupinka, kde jsem nechyběl ani já, a potom několik odpadlých jedinců nebo dvojic, které jsem již neviděl. V tento okamžik jsem prožíval něco jako krizi a dokonce mi moje druhá skupinka (cca 8lidí) trochu poodskočila, ale naštěstí jsem se vzpamatoval a na samotném vršku jsem šel na čelo já. Začala stíhací jízda na ty dva osamělce co byli mezi první a naší skupinkou. Kousek za Svratkou jsme je již docvakli a svižným tempem jsme se řítili k cíli. Průměr stále nad 37 km/h a pěkné teplé počasí, které mi vyloženě sedělo, a poslední dva náročné kopce před námi. Ve výjezdu od Milov na Sněžné jsme drželi slušnou rychlost nad 20km/h se značným zrychlením na samém vršku, jako by zde měla být prémie - nebyla. Při průjezdu Sněžným v rychlosti cca. 55km/h z kopce trefuji za přede mnou jedoucí lyžařskou reprezentantkou Petrou Letenskou kanál, kterej vymetla a za ní i já a další z naší skupinky. Nevím kam v tu chvíli čučela, ale kolo to naštěstí pobralo a já to ustál (bez nadávání se to ale neobešlo). V závěrečném stoupání k Pasecké skále u Rokytna se jelo dost zostra a tak nakonec odpadají i ti co se s námi celou dobu drželi. Následoval nekompromisní sjezd do Nového Města, průjezd přes náměstí a příjezd k závěrečné stěně 300m dlouhému stoupání vedle místní nemocnice, která vše rozhodla. Při nájezdu ještě druhý, ale v okamžiku kdy jsem vycítil šanci jsem podřadil a vystartoval k závěrečnému úniku. V tomto okamžiku se za mě ve větší vzdálenosti zařadil Petr Štěpánek a tak trochu mi pomohl (díky Peťo), neboť ti co na to ještě měli nedokázali již tak rychle reagovat. Do cíle jsem dojel s 50 metrovým náskokem z naší skupinky první a celkově jako 7mý (ztráta na vítěze 4:14min.). Zde jsou hodnoty z mého tachometru v cíli: 67,68km za 1h51min průměrná rychlost 36,4 km/h!! Z výsledkem jsem maximálně spokojen, jediné co mě ale mrzí je, že tento okamžik nebudu mít zachycen na fotografii, díky stávkujícímu fotoaparátu. Maťa (Martin)
A jak se náš team umístil:
Maťa se vešel do prvních 15ti cyklistů a z celkově 145 startujících obsadil 7místo.
V celkovém pořadí po této disciplíně jsem si pomohl k 56 pozici.
28.září 2002 bike maraton Horem - dolem ve Žďáře nad Sázavou
na start bike maratonu jsem se vydal za chladného a větrného počasí (po několika chladných a deštivých dnech minulého týdne). S tratěmi dlouhými 50 a 90km se rozhodlo poprat bezmála dvoustovka bikerů i přes nepříznivé počasí a množství bláta na trati. Okruh byl až na několik problémových míst dobře označen a pořadatelsky zajištěn.
"Po bezmála dvou týdnech bez kola (díky počasí a nedostatku času) jsem se vydal na start Horem dolem v očekávání co nám rozbahněná a náročná trať přinese. Již při ranní prezentaci, jsem na vlastní kůži pocítil chlad, který přinášel skutečně ledový vítr. Proto jsem se na maraton přioblékl (ještě jedna vrstva k dobru by se ale hodila!) a po startovním povelu to začal hrnout a sunout se co nejblíže špici, abych neztratil kontakt a přehled nad tratí. Při průjezdu kolem Strže (místní rybník) se kvalitně zliji průjezdem několika větších kaluží. V prvním bahnitém výjezdu ke Sklennému mi začíná střílet kompletní zadní převodový systém (až na největší 28z) a tak začínám ztrácet špici. Na prémii ve Sklenném jsem dvanáctý s větším odestupem od ostatních za mnou. Následně dojíždím dva maníky, se kterými jedu až do místa kde se tratě dělí (na 20 kilometru). Doprava jede padesátka a doleva devadesátka. Jeden z maníků odbočuje na dětskou (50km) a druhý zůstává se mnou na dlouhé trati. Při výjezdu z Křižánek začínám ztrácet a následně jedu sám až do cíle. V tuto chvíli se pohybuji někde kolem 6tého místa. Projíždím Pustou Rybnou a začínám stoupat pod 4 palice, abych se následně při příjezdu k potůčku Svratka u Březin od pořadatele dozvěděl, že jsem třetí. Jsem potěšen a říkám si kde se zatoulali ti další tři! Následuje výjezd pod Buchťák kde míjím občerstvovačku (cca na 45km), ze které si beru akorát banán a mířím na svážnici, která nás zavede do obce Krásné. Zde se opět dozvídám, že jsem třetí (již naposledy!). V následném stoupání na Buchtův kopec ( z druhé strany) mě přepadá hlaďák a zachraňuje mě oplatek Horalka (ještě, že jsem si ji vzal!!), usedám do trávy a snažím se probrat z letošní největší krize. Ohlížím se za sebe a zjišťuji, že se blíží vláček tří zbloudilých borců ze špice a je mi jasné, že třetí již dnes nebudu. Opět usedám na můj střílecí stroj a rozjíždím se. Zastavuji ale v okamžiku, když mi padá řetěz při zařazení nejmenší placky (což se neobešlo bez nadávek). Přijíždím naprosto v tranzu do Sněžného a hledám slibovanou občerstvovačku - žádna ale není. Sjíždím brutálním sjezdem do Blatin a opět se rozhlížím po občerstvovačce, tak jako v Kadově na Medlově až na ni narážím na Rokytně (cca na 75km) - 30km mezi občerstvovačkama bylo i na mě moc s hlaďákem 20km!!. Ve výjezdu nad Samotínem mě dojíždí nějakej maník na Fortovi z Ústí na což v následujícím sjezdu do Kadova reaguji atakem a získáním cca 300 metrového náskoku. Přijíždím k podmedlovskému mlýnu, kde v dálce zahlédnu mě známou postavu teamového kolegy Džeriho a trochu pookřeji. Jeho přítomnost mi dost pomáhá a jede se mi o něco lépe. Konečně přijíždím na vysněnou občerstvovačku (kde stojí starý známý z Ústí také s hlaďákem), hltám colu a perníčky. Konečně se cítím o něco lépe a s Džerim vyrážíme dále na trať. Projíždím kolem Koupáku (Džeriho jsem někde stratil) a začínám stoupat na Vlachovák, v Tatrách řadím kašpárka a hrabu se k vrcholu. Potom už jenom Sklenné, Světnov a zasloužený cíl pod Stržanovem. Bylo to skutečně na morál, ale překonal jsem to a dojel na solidním 6tém místě.
PS: mnohokrát děkuji Džerimu za jeho psychickou podporu a to, že se přijel na maraton aspoň podívat." Maťa (Martin)
A jak se Maťa umístil:
Maťa obsadil 6té místo z celkově 33 startujících bikerů (8 nedokončilo)
