Na maraton se vydali Maťa a Džerin o den dříve v pátek 5.7 za krásného slunečného počasí. Po několika chladnějších a na počasí nestálých dnech se opět naskytl krásný pohled na vymetenou oblohu bez mráčků a přání podobného počasí i v den Drásal bike maratonu se naplnilo. Teplo a sluníčko nás doprovázelo po velkou část celého maratonu tak jako fantastická atmosféra a divácká kulisa po celé délce trati. Startovalo se v 7:42 (tj o 3min dříve než bylo uvedeno v propozicích) a tak se předstartovní napětí trochu zkrátilo. Bubny, které rozeznívali celé náměstí do neskutečného tempa, byly naprosto skvělé a to, že se neprodlužoval plánovaný čas stratu, jak bývá na jiných maratonech zvykem, sklízí naše gratulace a obrovská plus do celkového hodnocení tohoto prestižního podniku. Kvalitně značená trať (až na některé výjimky), dobře rozeseté (takřka na každém 10 - 15km) a především kvalitně zásobené bufety s ochotným pořadatelským zázemím a to i na trati, jsou věci, které by neměli být cizí žádnému z pořadatelů bike maratonů v naší vlasti. Drásal bike maraton se řadí v tomto na špičku mezi akcemi podobného masového ražení (1500 lidí na startu) a sklízí od našeho teamu největší obdiv a uznání. A jak celý závod prožívali Maťa a Džerin:

"Na start jsem se za znění bubnů postavil s Džerinem v 7:10 a zaposlouchal jsem se do pekelného tempa bubeníků. Po startovním výstřelu z děla se celé pole 1500 maratonců, mezi kterými nechybělo i několik dvojkol, vydalo na trať dlouhou 115km, na které nás čekalo nastoupat 3500m. Na startu jsem se snažil stoupnout mezi prvních 100 maratonců a po startu jsem se ještě pokusil svoji pozici zlepšit (spíše udržet), ale vzhledem k tomu, že jsem na kole 14dní před Drásalem takřka neseděl byl jsem rád, že jsem se hned nezahltil. Na 40km mi jeden z přihlížejících hlásil, že jsem na 92 místě což se během následujícího kopce několikrát zhoršilo a propadl jsem se o dalších 20 - 30 míst. Mezi 45 -60 km jsem měl slabší chvilku kdy mě to vůbec, ale vůbec nebavilo a měj jsem sto chutí se na závodění vy...t a jet si jen tak abych to dojel. Díky delší (cca 15min) zastávce na bufetu kolem 60km, kde na mě čekal doposud fyzicky nepoznaný maník z netu, se kterým jsem prohodil několik slov, jsem načerpal potřebnou energii a vydal se vstříc dalším nástrahám trati. Během této zastávky se přede mně dostalo cca 40 - 50 lidí a tak jsem byl psychicky ve výhodě, neboď když před sebou vidím někoho slabšího snažím se ho dojet a převálcovat, čímž se dostanu do tempa, ze kterého mě už jen tak něco nerozhodí (moje obrovská výhoda, která se opět potvrdila). Proto v místech kde ostatní tak tak jeli jsem si vystačil s prostředním převodníkem nebo dokonce i velkým! To jsem se již cítil v pohodě a tak jsem to hrnul co to šlo a v duchu jsem si říkal kdy přijde krize.  V posledním táhlém stoupání někde kolem 106 km přišla, začaly mi docházet síly a tak jsem se jenom snažil jet a nenechat se předjet. To se mi ovšem nepovedlo a ještě mě dva maníci předjeli, ale s jedním jsem si to následně rozdal na cílové dojezdové louce, kde již mnoho nechybělo a určitě bych ho předjel být ta cílová rovinka o nějaký metr delší! Nezapomenu na krásné a drsné sjezdy, ve kterých jsem se vyloženě vyžíval, ale ani na některé pěkné a technické úseky v kopcích z druhé poloviny maratonu. Se svým umístěním jsem vcelku spokojen, až na ten kritický úsek 45 - 60km. "Maťa (Martin)

"Již potřetí jsem se zúčastnil cyklomaratonu na horských kolech v Holešově. Přesto, že jsem si říkal, že už tento závod nikdy nepojedu, neodolal jsem.  Délka 115 km, převýšení 3500m, asi 1500 závodníků, brutální terén. Tomu se přece nedá odolat. Letos jsem na kole skoro neseděl, 80% toho, co mám najeto jsem najel na nějakých akcích – Tour Medin (silniční kola), maraton v Proseči (nenáročný terén na horském kole). I z tohoto důvodu to pro mě byla výzva. Cíl byl jasný: dojet a nerozmlátit se z nějakých prudkých asi desetikilometrových sjezdů, kterých bylo na trati několik.

 Hned po startu jsem zamával Martinovi, který měl jiné výkonnostní cíle než já a s davem zhruba stejně rychlých jezdců jsem ukrajoval první kilometry tratě. Protože jsem byl na startu poměrně v předu, byl jsem hodně předjížděn. To je dobrá taktika pro toho, kdo se chce vyhnout nepříjemnému předjíždění po startovní tlačenici. Po úvodním rozřazovacím asi 6-ti  km stoupáku, prudký  a stejně dlouhý sjezd rozbitou lesní cestou. V pohodě jsem dojel ty, co mě do kopce předjeli, prostě mám z kopců trošku větší cestovní rychlost. Do kopce mě zase dostali. A to se pořád opakovalo až do konce, protože na celé trase nic jiného, než dlouhé výjezdy a sjezdy není.Nejhezčí úseky na trati je sjezd z Kelčského Javorníku, který se hodně podobá vysokohorskému terénu. Několikrát jsem měl k držce hodně blízko, to když jsem neodhadl rychlost a ustřelilo přední kolo, ale ustál jsem to. Koutkem oka jsem zahlédl píchače jak vyměňují duši a už se vyhýbám „šnekům“ , kteří se s technikou jízdy z prudkého kopce ještě nestačili seznámit a končí v okolním křoví. Na následném prudkém šotolinovém sjezdu jsem předjel posledního odolného šneka a po několika pravotočivých vracečkách jej zanechávám za sebou v prachu, který se za mnou zvednul.

  Ke konci už vnímám jenom bufet a uvažuji, jestli chcípnu hned, nebo až za pět minut. Na závěrečný sjezd už jsem byl tak vyčerpaný, že jsem z toho málem spadnul. Potom louka a cíl. Čas v cíli 8:03 hod. Spokojenost a momentální maximum. Cíl jsem splnil – přežil jsem." Džerin (Jarda).